Sběratelství má mnoho podob, a to i mezi motoristy. Existuje však skupina lidí, pravda není jich mnoho a vlastně ani nemůže, kteří sbírají historické soutěžní automobily.

Mnoho z těchto vozů bylo totiž vyrobeno jen v omezeném množství, a tak bychom řekli, že je budou opatrovat jako oko v hlavě. Nikoliv. Jejich majitelé je nemají pro parádu, ale pro potěšení z jízdy. Párkrát do roka si splní sen a jdou po stopách slavných hvězd, jejichž jména mají napsaná na kapotách.

Například Italové se sdružují v Rally Clubu Sandro Munari, silné kluby jsou také třeba v Anglii či Holandsku, majitelé rallye skvostů z Německa a okolních států mají svůj klub Slowly Sideways. Ten vede Reinhard Klein, duchovní otec klubu majitelů historických soutěžních automobilů, věhlasný fotograf a majitel překrásného vozu MG Metro.

Jednou z nejlépe obsazených soutěží je po několik let Eifel Rallye v Daunu. Tyto akce jsou zpravidla součástí národních soutěží současných automobilů - jako takový bonus. Posádky sice jedou po uzavřených rychlostních zkouškách, musí mít přilby a nehořlavé kombinézy, ale čas se jim neměří. Jde o tzv. demonstrační jízdy s cílem přiblížit divákům alespoň část dějin soutěžního sportu. Ačkoliv za volanty sedí většinou ryzí amatéři, přesto dovedou pořádně sešlápnout pedál plynu a zatáčky projíždět plynulými smyky jako za starých dobrých časů.

Při Eifel rallye měly prakticky všechny automobily za sebou bohatou soutěžní minulost. Talbot Sunbeam Lotus, který vedl celé startovní pole sedmdesáti automobilů, startoval na Rallye Korsika 81 s Pauli Toivonenem za volantem. S jiným provedením zase Stig Blomqvist dojel osmý v RAC rallye 82. Nenápadný, ale velice rychlý automobil vyhrál v roce 1981 zásluhou Henri Toivonena a Guy Frequelina ke všeobecnému překvapení světový šampionát značek. A to v době, kdy už začaly vystrkovat drápky čtyřkolky.

Jinak startovaly automobily z let 1961 až 1985 (výjimku tvořily pouze dvě Lancie Delta z roku 89 a 91 a Toyota Celica 4WD s datem výroby 1992): od těch nejstarších, mezi něž patřily Ford Anglia (1961), Saab 96 (62) nebo zcela neznámý speciál Jide 1600, který kdysi bojoval ve francouzském šampionátu.

Na přelomu 60. a 70. let kralovaly soutěžím Renaulty Alpine A110 a Lancie Fulvia HF. K vítězství jim tehdy stačil výkon kolem 170 koní. Modrá "alpinka" nám připomněla našeho slavného jezdce Vladimíra Hubáčka, ex-tovární Lancia zase pověstný kotrmelec Munariho na Rallye Vltava 73.

První polovina 70. let byla ve znamení vozů Opel Ascona, které patřily mezi velice oblíbené sportovní náčiní. Z té doby pocházel i Datsun 240Z, s nímž dojel slavný finský jezdec Rauno Aaltonen třetí v Rallye Monte Carlo. Exoticky vypadal na rychlostních zkouškách obrovitý Opel Commodore GSE skupiny 1, jenž startoval kdysi dokonce na úzkých korsických cestách nebo v Monte Carlu.

Vozy Ford Capri RS 2600 jsme znali spíše ze závodů cestovních vozů na okruzích. Atraktivní pohled byl rozhodně na nádhernou Alpinu 310, kterou kdysi řídil Guy Frequelin, dnes šéf sportovního oddělení Citroënu.

Když už jsme u exotiky, nesmíme zapomenout třeba na vozy, které startovaly na kdysi nejtěžší soutěži světa - East African Safari Rally. Například Alfa Romeo GTV 1750 nebo vysoké Porsche 911 (1974) s vyprošťovacími plechy na střeše. S novějším Porsche 911 SC (1978) v barvách Martini absolvoval soutěž na černém kontinentu Björn Waldegaard, jenž v Africe startoval také s pětilitrovým Mercedesem 450 SLC a kterého mohli diváci vidět rovněž v akci.

Vraťme se do poloviny 70.let, kdy se na scéně objevila atraktivní Lancia Stratos se šestiválcem o objemu 2,5 litru Ferrari Dino s výkonem 260 k. Tento model získal pro italskou značku, slavící letos 100 let od svého založení, tři tituly mistra světa značek a 16 vítězství ve světových rallye. K nejcennějším patří tři vítězství Sandra Munariho v Monte Carlu. Říkalo se, že Stratos byl postaven jemu přesně na míru.

Firemní politika italského koncernu upřednostnila v dalších letech civilnější Fiat 131Abarth, jehož jeden kousek v barvách, v jakých s ním startovala kdysi Michele Moutonová, se také objevil na startu.

Začátek 80.let byl už ve znamení vozů Ford Escort, Opel Ascona 400, Porsche 911, nechyběl ani Trabant 601 bývalého vynikajícího továrního jezdce Galleho, který zvládl například i Rallye Akropolis. Po více než 20 letech jsme viděli Ford Escort Belgičana Roberta Droogmannse, který v roce 81 a 83 vyhrál Rallye Škoda.

Přes kompresorovou Lancii 037 či Renault 5 Maxi se dostáváme ke speciálům skupiny B, aneb zlaté éře automobilových rallye. Vedle klasických vozů jako Porsche 911, Opel Manta 400 či Lancia 037 to bylo hlavně Audi Quattro, první soutěžní vůz s pohonem všech kol. Tím způsobili Němci doslova revoluci v rallye a záhy s podobnými projekty přicházeli i další výrobci. Bohužel "béčka", mezi něž patřily ještě třeba Peugeot 205, Ford 200 RS, Lancia Delta S4 nebo Audi Quattro S1 s výkony přes 500 koní, měly jen velice krátký život. Po tragických haváriích, z nichž některé skončily smrtí diváků či jezdců (Toivonen, Bettega) nebo spolujezdců, zakázala FIA jejich další působení v rallye.

Některé vozy pak mnoho let sbíraly vavříny v evropském rallycrossu a dnes je můžeme vídat jen díky péči jejich sběratelů, kteří se nebojí s nimi vyjet na rychlostní zkoušky. Škoda, že letos do Eifelu nezavítal žádný Peugeot 206, Lancia S4 ani Ford RS 200. Naopak ex-tovární vozy Audi byly k vidění hned čtyři (A2, Sport Quattro a S1). Ještě dodejme, že automobily Audi vyhrály 23 soutěží MS, získaly dva tituly ve značkách a v jejich kokpitech se stali mistry světa Hannu Mikkola a Stig Blomqvist.

Startovní pole uzavíraly dvě Lancie Delta Integrale po Auriolovi a Holzerovi. Nechyběla ani Sainzova Toyota Celica 4WD z roku 1992, jejíž majitel ji však záhy musel pro technické problémy odstavit. Všimli jsme si nálepky, že se letos zúčastnila, stejně jako řada dalších vozů, Festivalu Rychlosti v Goodwoodu.

Do Daunu přijal pozvání rovněž jeden z nejlepších soutěžních jezdců všech dob Walter Röhrl, mistr světa z roku 1980 (Fiat 131 Abarth) a 1982 (Opel Ascona 400), mistr Evropy 1974 (Opel Ascona), vítěz 14 světových rallye s vozy Opel Ascona a Ascona 400, Fiat 131 Abarth, Lancia 037 a Audi Quattro a vítěz posledních dvou ročníků Rallye Vltava 73 a 74.

Jako jediný dokázal mimo jiné vyhrát Monte Carlo se čtyřmi různými vozy (Fiat 131 Abarth, Opel Ascona 4000, Lancia 037, Audi Quattro). Při shakedownu si vyzkoušel několik automobilů a stále dokazoval, že je Pan jezdec, což potvrdil bravurní jízdou v páteční večerní rychlostní zkoušce s Audi Quattro. Radost pohledět. Dva automobily ze své soukromé sbírky přivezl také Armin Schwarz - pro sebe Lancii 037 a Lancii Fulvii HF pro australskou posádku. Bohužel jel pouze dvě zkoušky a pak se vytratil. Naopak mistr Německa a starý známý z Barum rallye (3.místo v roce 1985 s Opelem Manta 400) Reinhard Hainbach absolvoval s BMW 2002 celou soutěž.

Při pohledu na přehlídku historických rallye automobilů jsme si uvědomili, že to byla přeci jen krásná doba, když tyto vozy závodily. Soutěže měřily několik tisíc kilometrů, jelo se prakticky nonstop tři dny a dvě nebo i více nocí. Servisní zóny ani velké pauzy neexistovaly. Bohužel - ty časy jsou dávno pryč.